Itálie 2011 - Liparské ostrovy

Nové rozdělení funkcí:

Zdena Andresová, vedoucí financí,
zástupce pro styk s veřejností.

Olga Škárková, palubní inženýr,
vedoucí strategie plavby.

Eva Šimková, vedoucí proviantu,
vodohospodář,

Alena Kmoníčková, šefkuchař
hlavní psycholog plavby

Jarda Škárka, druhý důstojník
odborník na krizové situace

Jarda Šimek, první důstojník
hlavní analytik plavby

Jan Andres, velitel člunu
hlavní sociolog a dokumentarista

Ivo Kmoníček, kapitán

video:

prohlídka jachty dufour 455

náš budoucí cíl v Itálii

pláž v Minori

Marina v Tropei

Tropea

Pláž v Tropei

Mys Vaticano

Stromboli

Salina

Panarea

Liparský ostrov

Ostrov Vulcano

Příští rok poplujeme na Liparské ostrovy prohlásil jsem v průběhu večírku před rokem, psal se rok 2010. Mé nadšení a zápal pro věc kalila ale reakce některých členu, podle mého názoru již osvědčených členů posádky. Po dlouhém zvažování a návrhů pro a proti naší budoucí plavby Tyrhénským mořem a po studiu dostupných materiálů jsem si uvědomil, že kdo se bojí nesmí do lesa. A bylo rozhodnuto, naše dvouletá zkušenost z Jadranu by měla stačit i na Větrné ostrovy. Byla najata na naše poměry luxusní jachta z francouzské loděnice Dufour 455.

plán lodi "Dufour 455"

Počátek naší plavby k Eolským ostrovům měl začít v Salernu z prostředí takřka české mariny, manželka majitele charterové společnosti je původem Češka. Život je ale plný kompromisů, proto poplujeme z Tropei, která je nepoměrně blíže přeplavby k Liparům a tedy i k naší první zastávce a tou je aktivní sopka Stromboli. Z dostupných diskuzí na internetu a prostudování materiálů o Tyrhénském moři jsem zjistil, že letovisko jménem Tropea patří k tomu nejhezčímu v centru jižní Itálie. Potěšila mě informace, že Calabria jak se tento jižní cíp Itálie nazývá je poměrně chudý ale zároveň pohostinný. Cenové relace v restauracích zde jsou mimo sezónu dostupné i pro nás. Zároveň jsem však zjistil, že vítr o síle 20 uzlů není žádnou vyjimkou, spíše pravidlem. Nicméně výška vln, díky poloze Lipar, není až tak děsivá. Největší vlny se rozběhnou při severozápadním větru, který jak jinak v létě převládá. Dále je nutno podotknout, že během léta se opakuje série několika dnů kdy panuje bezvětří. Musíme mít prostě štěstí na počasí, které podle získaných informací začátkem léta je klidnější povahy a dělá z tohoto moře středně těžkého soupeře pro zvládnutí po dva roky cvičených návyků z Jadranu.

Plavba do Tyrhénským mořem začíná v úterý večer 7. června roku 2011 v 20:00 hodin. V tuto dobu vyjíždíme s polovinou posádky, Honza, Zdena, Alena, Ivo a našim nerozlučným přítelem Laďou a jeho již právoplatnou manželkou Janou z Olomouce směrem na Vídeň, cestou nám již známou k Jadranu, ale před Gracem odbočujeme směrem na Klagenfurt, pokračujeme na Villach. Zde podle Laďova návrhu strávíme nějakou chvilku odpočinkem na madračce ve spacáku, abychom si vychutnali za denního světla vjezd do Italského Udine, které vede fascinujícími scenériemi uprostřed Alpských velikánů. Cesta dále pokračuje nekonečnou nížinou do Benátek dále pak na Bolognu, Firenze obchvatem okolo Říma až do cíle dlouhé cesty a tou je ubytování v blízkosti Neapole. Večer strávíme zaslouženou večeří s pravou italskou pizou a popíjením Italského vína. Druhý den si dopřejeme odpočinku a doženeme minulou probdělou noc. Po vydatné snídani vyrazíme na skvost místní turistické rarity a tou je bezesporu zatím vyhaslá sopka Vesuv.

pohled do kráteru sopky

Odpoledne se přímo nabízí strávit pod onou sopkou v proslulých vykopávkách a tou jsou Pompeje. Po vyčerpávající prohlídce světoznámé památky zamíříme k neméně proslulému letovisku v Minori nebo jemu podobnému. Určitě přijde vhod italská zmrzlina a koupel v již teplém moři. Následující den je pátek a ten strávíme prohlídkou města snů a tou je Neapol. O tomto městě panují nejrůznější zvěsti, vidět Neapol a zemřít, město lze milovat nebo nenávidět. Jsem sám zvědav co z těchto předpokladů se potvrdí. V sobotu ráno brzy vyrážíme do Tropei, protože nás čeká ještě 400 kilometrů po dálnici sice již bez poplatků zato však prý nevalné kvality, uvidíme co udělá srovnání s českou D1. V této době se od nás asi naši přátelé oddělí protože nejsou členy posádky a zamíří pravděpodobně do letoviska Bari na Jadran. Okolo páté hodiny nás čeká přejímka Dufouru a také přivítáme ve svém středu zbytek námořní osádky, která přijede vlakem na místní nádraží. Jejich příslušnost k modré armádě jim umožňuje cestu po Evropě téměř zdarma. Po radostném shledání dokončíme naložení proviantu na loď a urychlíme přípravy k zítřejšímu odplutí Dufoura k Liparským ostrovům. Večer bude probíhat ve znamení českého piva a italského vína.

Mys Vaticano

V neděli ráno vyplujeme podél pobřeží k mysu Vatikáno, kde bude koupací zastávka. Po osvěžující koupeli nabereme čerství vítr do plachet a vyplujeme směrem k tmavé siluetě na obzoru, čeká nás Stromboli. Souostroví Eolských ostrovů je tvořeno sedmi ostrovy: Stromboli, Salina, Panarea, Lipary, Vulkáno, Filicudi a Alicudi. Jde vlastně o vrcholky sopek, které se táhnou od Sicílie až do srdce podmořského příkopu, který je až 3 km hluboký. Původ všech skalnatých ostrovů je vulkanického původu, dnes jsou činné pouze dva vulkány a to Stromboli a Vulkáno. Podle řecké mytologie zde na těchto vulkánech žil bůh Volcano. Byl to kovář, který vyráběl zbraně pro ostatní řecké bohy. Další řecký bůh žijící na zdejších ostrovech byl vládce větrů, které ukrýval ve své brašně. V případě příznivé předpovědi počasí na nastávající noc, vezmeme zavděk místní placenou bójí a provedeme průzkum zdejšího pobřeží, taverny nevyjímaje. Někteří odvážlivci provedou výstup až ke kráteru sopky. Ještě za tmy brzo ráno provedeme obeplutí sopky ze severní strany, kde je největší pravděpodobnost vidět do ruda rozpálenou lávu vyvrhovanou sopkou, jak stéká po úbočí sopky až do moře. Sopka údajně od roku 2007 zvyšuje svou aktivitu a chrlí lávu a oheň pravidelně každých 20 minut. Na Stromboli není žádný přístav a ani žádné chráněné zátoky, proto kotvení u ostrova je doporučeno pouze při stabilním počasí. Dá se kotvit před vískou Ficogrande, kde je hrubý sopečný písek a kde místní rybáři pronajímají bojky. Okruh okolo Stromboli dokončíme již za denního světla a provedeme výsadek člunem u Strombolicina, a vyšplháme až na vrchol k majáku. Sopce dáme sbohem a plnými plachtami zamíříme do prvního přístavu na Salině.

Strombolicino

Stromboli

Salina

Filicudi a Aliculi pravděpodobně vynecháme z našeho programu, pokud by ale bylo vhodné počasí není problém alespoň k jednomu z ostrovů se podívat. Ostrovy jsou vyjimečné pro potápěče svým bohatým životem a různorodostí barev a tvarů především pod hladinou. Na Salině doplníme zásoby vody a elektřiny a půjdeme ochutnat zdejší víno Malvasia, které údajně patří k jednomu z nejlepších v celé Itálii. Někteří členové posádky se utopí v klidu zdejších uliček, stánků a atrakcí. V úterý ráno vyplouváme směrem na Panareu která je v těsné blízkosti Saliny a tak si po cestě můžeme udělat zastávku na koupání. Panarea dle dostupných informací je nejvíce ze všech ostrovů IN. Proto najdeme bezpečné místo na kotvě v zátoce Milazzese a člunem poplujeme na pobřeží. Ostrov je z celého Liparského souostroví nejmenší, ale co se týká společenského a nočního života tak nejrušnější. Proto si zde koupíme pověstný barevný šátek, abychom zapadli do zdejšího koloritu osady. Ostrov je také velmi členitý co se týká pobřeží. Dá se zde velmi dobře šnorchlovat mezi útesy a užívat si koupání a potápění.

Panarea

Ve středu ráno vyplouváme směrem na Liparský ostrov, který leží poměrně blízko. Zde obsadíme místo v marině a půjdeme se zapojit do víru městečka, případně si prohlédneme zdejší Eolské archeologické muzeum, kde jsou vystaveny významné vykopávky Itálie. Liparský ostrov patří k největším a pro je zde soustředěno centrum celého souostroví. Na ostatních ostrovech jsou jen malé vísky. Ostrov je bohatý na nerostné horniny sopečného původu které se zde těží. Obsididián a pemza zároveň barví lomy od sněhobílé až po různé odstíny šedé. Za zmínku stojí zátoka s bílým pískem z pemzy Sabbie Bianche, který zdejší moře barví do tyrkysové barvy. Výborně chráněným přístavem na Liparském ostrově je Pignataro.

Liparský ostrov

Ve čtvrtek vyplouváme k poslednímu ostrovu naší expedice a tím je Vulkáno. Zde zůstáváme na kotvě přes noc. Využijeme volný čas k prohlídce ostrova a ke koupání ve zdejších sirných horkých pramenech. Páteční celý den bude vyhrazen k návratu, protože vyplouváme na na nejdelší trasu jakou jsme kdy zažili a která končí v místě vyplutí a tím je letovisko Tropea, kde bychom měli být nejpozději do 17 hodin. Vrátíme nepoškozenou loď a vše se odehrává dle mám již známého scénáře.

Ostrov Vulcano